Otiskování preparací je výzvou pro spoustu zubních lékařů. Obě metody, ať už digitální či analogové, mají svá specifika pro zaručení co nejlepších výsledků a minimalizování šance vrácení otisků či dokonce předělávání prací. 

V tomto článku probereme, jak správně naskenovat místa preparace pomocí intraorálních skenerů, kdy stojí sken zato doskenovat, a kdy byste měli naopak začít úplně od začátku.

Příprava preparace před skenováním

Nejzásadnější rozdíl mezi digitálním a konvenčním otiskováním tkví v přípravě samotné preparace a jejího nejbližšího okolí.

Skener zachytí jen to, co “vidí”, takže nemůžeme spoléhat, že tlak otiskovací hmoty omezí krvácení, odtlačí sliznici nebo odsune jazyk či tváře. 

Kromě kontroly jazyka a tváří, je při používání intraorálních skenerů naprosto nezbytné preparaci vysušit a očistit od slin či krve. 

Zjednodušeně řečeno, intraorální skenery produkují světlo, které se od struktur dutiny ústní odráží zpět do skeneru. Podobně jak pozorujeme v přírodě, toto světlo může být deformováno při průniku tekutinami (refrakce). Toto se v praxi projevuje jako skeny s nepravidelným rozostřeným povrchem. 

Preparaci obvykle stačí osušit stlačeným vzduchem a izolovat vatovými válečky. Nadměrné krvácení, např. v případě hlubokých subgingiválních preparací, se pak dá zvládnout pomocí hemostatického gelu či třeba kauterizací laserem.

V případě sub- či equigingiváních preparací je nezbytné gingivu odtáhnout od schůdku preparace pomocí retrakčních vláken či teflonu. Vlákno či teflon vytáhněte, až když máte doskenováno, protože jinak riskujete kolaps gingivy a překrytí preparace. 

Skenování kontaktů a automatické vyplňování děr ve skenu

Před odesláním každého skenu je nezbytné zkontrolovat, že laborantovi poskytujeme všechna zbytná data, pro vytvoření protetické práce. V případě korunek a můstků se musíme ujistit, že jsme správně naskenovali samotnou preparaci a především její schůdek, ale taky okluzní a aproximální kontakty.  

Právě aproximální kontakty mezi preparací a existujícími zuby jsou nejtěžším místem pro naskenování. V této oblasti často zůstávají ve skenu díry, které je potřeba před zpracováním skenů doskenovat. 

Většina skenovacích či CAD softwarů je vybavena funkcí pro uzavírání děr ve skenech. Na tuhle funkci byste však zásadně neměli spoléhat v oblastech jako je preparace, schůdek, okluze či aproximální kontakty, protože riskujete otevřené nebo příliš těsné/vysoké kontakty. 

Úplné naskenování aproximálních kontaktů je o to víc důležitější u prací na implantáty. 

Na rozdíl od živých zubů, fixtura implantátů postrádá periodontální ligamenta a tím pádem jakýkoliv pohyb v kosti. Pokud tedy korunku nadesignujete proti kontaktu, který byl dopočítaný nesprávně, riskujete, v lepším případě, otevřený kontakt, v horším případě nedosaditelnou korunku.

Kdy a jak správně přeskenovat části skenu

Při kontrole skenů věnujte pozornost zachování souvislosti a správnému sladění dat. Ujistěte se, že v meshi nejsou viditelné švy, nepřirozeně rozostřený povrch či zdvojené vrstvy. 

Obdobným defektům se dá předcházet použitím skenovacího protokolu doporučeného výrobcem či správnou kontrolou tekutin a tkání, jak jsme popsali výše. 

Dalším typickým příkladem defektního skenu je zdvojený povrch meshe, který vidíte na obrázku níže.

Lékař, s největší pravděpodobností, preparaci naskenoval, sken zkontroloval a rozhodl se preparaci v ústech pacienta doupravit a oblast se pokusil přeskenovat. 

Ve chvíli, kdy však změníte už jednou naskenované struktury, se skener bude pokoušet nová data napasovat na ta stará. V takovém případě je tedy nutné udělat místo pro nová data a staré části skenu odstranit a poté znovu doskenovat. 

Co dělat, když si podobných defektů ve skenu všimnete?

Všechny skenovací softwary nabízejí řadu jednoduchých nástrojů, se kterými můžete odstranit nevyhovující části skenu. 

Poté pokračujte stejně, jako kdybyste doskenovávali jakékoliv jiné díry v meshi: skener spusťte nad naskenovaným místem, nejlépe na okluzi molárů. To je obvykle místo s nejvíce referenčními body, což usnadní skeneru zorientování se v prostoru. Odtud pokračujte na místo (díry), které potřebujete doskenovat. 

Podobný postup lze použít, i když si všimnete tekutin, nečistot či tkání přes preparaci. Místo v ústech pacienta adekvátně upravte, část skenu odstraňte a doskenujte.

Ne všechny nedostatky lze však tímto způsobem opravit.

Viditelné švy ve skenu svědčí o špatně navázaných jednotlivých snímcích meshe. Takový otisk lze považovat za deformovaný a doporučuje se sken vymazat a začít od začátku, protože je takřka nemožné rozpoznat správnou část skenu od té poškozené. Ujistěte se, že používáte skenovací protokol doporučovaný výrobcem skeneru - to by mělo eliminovat šanci špatně sestaveného povrchu a tím nepřesností ve skenu.

Shrnutí - Efektivní využití okamžité zpětné vazby intraorálních skenů oproti otiskům

Na rozdíl od tradičních otisků, digitální intraorální skeny jsou rychlejší a pohodlnější jak pro pacienta, tak pro stomatologický tým. Hlavní výhodou skenů je však jejich okamžitá zpětná vazba. 

Ačkoliv mohou být nedokonalosti na sádrových modelech zjevné, pro mnohé stomatology, asistentky či dokonce techniky je velmi obtížné je zpozorovat už v otisku. V případě digitálních skenů, je však naprostá většina problémů jasně viditelná už při skenování pacienta, takže lékaři či asistentky mohou snadno a rychle pořídit nový sken ještě před odchodem pacienta, a tím potenciálně ušetřit spoustu času a peněz jak pacientovi, tak ordinaci i laboratoři. 

Potřebujete více rad, jak používat intraorální skener? Přečtěte si náš článek, ve kterém sdílíme 5 tipů k lepšímu digitálnímu otisku.