Jak se vyhnout “ping-pongu” mezi ordinací a laboratoří aneb nedostatečná preparace zubního pahýlu (1)
Ačkoliv ping-pong máme rádi, reklamace a nadbytečné kroky v souvislosti s nedostatečně nabroušeným zubním pilířem nikdo nemá v lásce. Je to jeden z nejčastějších problémů, se kterými se zubní technici setkávají při práci s protetickými materiály.
Ačkoliv si uvědomujeme, že zachování dostatečného množství tvrdých zubních tkání je vysoce žádoucí, nelze z praktických důvodů očekávat takový estetický výsledek, jako při dostatku místa pro protetickou práci.
V tomto článku si řekneme, proč technika trápí nedostatek místa, jak se s tím vypořádat a jak daný problém řeší použití intraorálního skeneru 🙂
Proč technika trápí nedostatek místa pro keramiku? Co z toho vyplývá?
Mnoho lékařů preparuje zubní pilíř jen do takové míry, aby technik mohl dodržet minimální sílu materiálu (zirkonu). Tento přístup však nedává prostor technikovi pro vytvoření estetické okluze a nanesení transparentnějšího druhu keramiky. To, jak bude práce vypadat, začíná již při preparaci.
Častý problém je při preparaci vitálních zubů, kdy se zubní lékař snaží zachovat co největší vertikální rozměr zubního pilíře. V tomto případě je opět třeba myslet na to, že výsledek nebude možné udělat tak esteticky, jako v případě vytvoření více místa na okluzi. Je výhodné, pokud zubní lékař má představu o estetických požadavcích pacienta a tuto skutečnost vezme v potaz při preparaci.
Není to jen o okluzi
Pokud jde o zub, který vyčnívá mimo zubní oblouk, je nutná výrazná preparace i na vestibulární stěně zubu. Zubní technik použije minimální tloušťku materiálu, a tak je schopen opticky „zařadit“ zub do zubní řady.
Výraznější preparaci vyžadují také diskolorované zubní pilíře. U krčku je práce nejtenčí, což při nedostatečné preparaci vede k prosycení pozadí a tzv. umbrella effect. Preparujeme až do tvrdého dentinu, přičemž tmavé zabarvení pilíře nepředstavuje z hlediska životnosti řešení problém.
Jak se technik vypořádá s nedostatkem místa?
Aby pacient nemusel přijít na dodatečné obroušení pilíře a další otisk, zubní technik vytvoří popreparační kapnu. Tímto způsobem může technik vyrobit korunku, která bude sedět na zubním pilíři po úpravě pomocí popreparační kapny. Popreparační kapnu je možné zhotovit na kterýkoliv zub od řezáků až po moláry.
Nejprve si zubní technik obrousí pilíř do takové výšky, aby měl požadovaný prostor na okluzi (případně v aprox. prostoru, vestib.). Poté zhotoví kovovou kapnu, která dosahuje do požadované výšky zubního pilíře s dostatkem místa na protetickou práci. Zubní lékař nasadí popreparační kapnu na zubní pilíř a dobrousí ho do požadované úrovně. Po kontrole zubní lékař fixuje protetickou práci.
Této možnosti se však nejraději vyhýbáme. V první řadě popreparační kapna má rovnou okluzi, takže při zkrácení pilíře molárů a premolárů pomocí popreparační kapny se nezachovávají náznaky fissur, resp. redukované mezizubní jamky a rýhy. Tím pádem zanikne náznak okluzního prohloubení.
Dalším úskalím je nepřesnost preparace a nutnost delikátního zaoblení ostrých okrajů pilíře. Zubní lékař se tak snaží dosáhnout tvaru a výšky pilíře, jaký definoval technik pomocí popreparační kapny. To však vytváří prostor pro chybu. U vitálních zubů technik není schopen lokalizovat rohy pulpy, což může vést k perforaci a čistě protetickému přístupu.
Existuje lepší řešení?
V případě intraorálního skeneru si zubní lékař sám může ještě před odesláním scanu do laboratoře zkontrolovat, kolik zbývá prostoru na protetickou práci. K dispozici má barevnou navigaci, která ukazuje vzdálenost od antagonisty. Dalším způsobem je průběžné skenování místa preparace během ošetření. Scany se překladají přes sebe do skusu a zubní lékař si tak může virtuálně zkontrolovat, zda korunka bude sedět.
Další výhodou skeneru je kontrola paralelity či přítomnost podsekřivých míst. Nezapomeňte, že co nevidí zubní lékař a skener, neuvidí ani zubní technik :-)
Ve dalším článku si řekneme, o jaké estetické efekty na protetické práci jde a jak si změřit místo pro protetickou práci.
